Nejen špičkové analýzy, ale také kuriózní případy. Co vše řeší genetici z Brna
Datum publikace: 16.3.2022
Laboratoř forenzní a lékařské genetiky Unilabs patří mezi špičková tuzemská zařízení a většina testování genetiků spadá do oblasti medicíny – zkoumání zdravotního stavu či genetických predispozic klientů. V Brně se ovšem zabývají také znaleckou činností, mimo jiné se věnovali identifikaci ostatků římskokatolického kněze Josefa Toufara nebo analýze krevní skvrny v pražském kostele Cyrila a Metoděje, v jehož kryptě svedli poslední boj s nacisty čeští parašutisté.
Ne všechny případy jsou ale tak prestižní. Do Brna často putuje k identifikaci například i genetický materiál zemřelých, které není možné kvůli stavu těla identifikovat běžnou cestou, případně od žijících osob, u kterých si analýzu vyžádá policie nebo ji nařídí soud. Genetici se tak leckdy dostávají k bizarním případům; na některé z nich zavzpomínal Mgr. Tomáš Pexa, odborník z laboratoře Unilabs a soudní znalec z oblasti forenzní genetiky.
Bohužel jediné, co měla policie k porovnání, byl genetický materiál matky, která ale už byla devět let pohřbena. Její tělo bylo exhumováno a odpovídalo době, která od smrti uplynula, navíc bylo uloženo na hřbitově s vysokou spodní vodou. Nebylo to jednoduché, ale nakonec jsme extrahovali vzorek, který jsme potřebovali. To byl snad jediný případ, kdy jsme měli horší srovnávačku než ten vlastní zkoumaný objekt.“ dodává Pexa.
Ne všechny případy jsou ale tak prestižní. Do Brna často putuje k identifikaci například i genetický materiál zemřelých, které není možné kvůli stavu těla identifikovat běžnou cestou, případně od žijících osob, u kterých si analýzu vyžádá policie nebo ji nařídí soud. Genetici se tak leckdy dostávají k bizarním případům; na některé z nich zavzpomínal Mgr. Tomáš Pexa, odborník z laboratoře Unilabs a soudní znalec z oblasti forenzní genetiky.
Nekvalitní srovnávací vzorek
„Klasicky se setkáváme s tím, že máme tělo, které je ve špatném stavu a z nějakého důvodu není možné udělat klasickou identifikaci, např. prostřednictvím rodiny. K tomu dostáváme srovnávací materiál, který bývá kvalitní - bukální stěr příbuzných nebo třeba kartáček na zuby zemřelého. Jednou jsme ale řešili případ, kdy byl srovnávací materiál horší než ten, který jsme zkoumali. Sice šlo o ohořelé tělo, ale v hlubších partiích byla svalovina relativně dobře zpracovatelná.Bohužel jediné, co měla policie k porovnání, byl genetický materiál matky, která ale už byla devět let pohřbena. Její tělo bylo exhumováno a odpovídalo době, která od smrti uplynula, navíc bylo uloženo na hřbitově s vysokou spodní vodou. Nebylo to jednoduché, ale nakonec jsme extrahovali vzorek, který jsme potřebovali. To byl snad jediný případ, kdy jsme měli horší srovnávačku než ten vlastní zkoumaný objekt.“ dodává Pexa.