Chemikálie a těžké kovy v domácnosti a lidském těle

Dalšími zdroji jsou pak podlahové krytiny jako laminátové podlahy, koberce a PVC krytiny, stavební materiály včetně sádrokartonu, izolačních materiálů a barev, stejně jako textilie typu záclony, čalounění a nové oblečení.

Dlouhodobá expozice formaldehydu může způsobovat podráždění očí a dýchacích cest, bolesti hlavy a v extrémních případech i vážnější zdravotní problémy. Při vybavení domácnosti proto preferujte přírodní materiály a vyžadujte informace o emisní třídě.

Těkavé organické sloučeniny

Barvy a laky zejména ty na bázi rozpouštědel představují významný zdroj benzenu a toluenu, které se v našich domácnostech často vyskytují. Také čisticí prostředky jako odmašťovače a prostředky na okna často obsahují tyto sloučeniny. Najdete je ale třeba i v kosmetice - v lacích na vlasy a deodorantech. Zajímejte se proto o to, jaké produkty používáte.

Zpomalovače hoření

Zpomalovače hoření se přidávají do mnoha výrobků jako ochrana proti požáru, ale některé z nich mohou být pro zdraví problematické. Najdete je v elektronice jako jsou televize, počítače a mobilní telefony, v čalouněném nábytku typu sedačky, matracích a polštářích, v textiliích, dětských hračkách, a také ve stavebních pěnách a izolačních materiálech.

Tyto látky se postupně uvolňují do vzduchu a prachu v domácnosti, odkud se dostávají do našeho organismu. Pokud nelze za daný produkt najít zdravější náhradu, dbejte v domácnosti na důkladné větrání, ať se problematické látky v ovzduší nehromadí. Také se snažte pravidelně vysávat a utírat prach, protože právě v prachu se skrývá až 45 škodlivých látek.

Změkčovače a ftaláty

Ftaláty a další změkčovače najdete prakticky všude, kde je použit měkký plast. Podlahové krytiny typu PVC a vinylové krytiny zejména obsahují vysoké koncentrace těchto látek. Ale nalézt je můžeme i v parfémech, lacích na nehty a šamponech. 

Překvapivě také měkké plastové hračky pro děti mohou být významným zdrojem expozice. A najít je můžeme i v potravinových obalech včetně fólií a plastových nádob, které mohou uvolňovat tyto látky do potravy. 

Vždy si proto přečtěte složení kosmetiky a vyhýbejte se výrobkům obsahujícím DEP, DBP, DEHP nebo BBP (jedná se o nejproblematičtější ftaláty). Zajímejte se také o to, z čeho jsou vyrobeny hračky pro vaše děti a krabičky, ze kterých každý den jíte svůj oběd. Pokud se chystáte na rekonstrukci, zvolte si pro podlahy místo PVC raději přírodní marmoleum nebo porcelánovou či keramickou dlažbu.

Chemie v kuchyni 

Nepřekvapivě, místem, kde se koncentruje větší množství různých chemických látek v domácnosti, je kuchyně. Chemie zde pochází z několika zdrojů a vyžaduje zvláštní pozornost, protože často končí v našem trávicím traktu.

Čisticí prostředky a jejich nebezpečí

V první řadě jde o chemické prostředky na úklid. V bělidlech a dezinfekčních prostředcích najdete chlor, kde může způsobovat podráždění dýchacích cest. V čističích na sklo a koupelny se zase nachází amoniak, který je rovněž problematický, zejména při špatné ventilaci. Tyto látky mohou při nesprávném používání vytvářet toxické směsi. 

Při úklidu proto vždy myslete na důsledné větrání. Preferujte také ekologické a jiné šetrné čistící prostředky, které tyto chemikálie neobsahují.

Kuchyňské spotřebiče a nádobí

Málokdo ví, že teflonové pánve při přehřátí uvolňují toxické výpary, které mohou být nebezpečné pro zdraví. Je proto dobré i ze samotného zdravotního hlediska tepelné úpravy pokrmu zvolit nižší teplotu. Dávat pozor byste si měli navíc také v případě, že je pánev poškrábaná, protože do jídla se mohou uvolňovat částečky povrchu. Vyhnout se je lepší také hliníkovému nádobí, protože z toho se zase uvolňuje do potravy hliník.

Ve chvíli, kdy máte jídlo uvařené, záleží dále na tom, v čem jej skladujete a ohříváte. Např. plastové nádoby zejména při mikrovlnném ohřevu mohou uvolňovat chemické látky (již zmíněné ftaláty, bisfenoly, a při vyšších teplotách i mikroplasty a nanoplasty do potravy). Je proto obecně lepší používat spíše skleněné či nerezové krabičky.

Potraviny jako zdroj chemických látek

Některé chemické látky (pesticidy, konzervanty, umělá barviva a další) se do našeho organismu dostávají i přímo z potravy. Např. pesticidy představují zbytky z konvenčního zemědělství, které se mohou hromadit v organismu. Pokud nepreferujete si přímo připlatit za BIO potraviny, důkladně suroviny před vařením vždy umývejte. Můžete také jíst více potravin, které obecně vyžadují menší množství pesticidů při pěstování.

V průmyslově zpracovaných potravinách se pak můžeme setkat ještě s dalšími látkami. U konzervačních látek hrozí alergické reakce a umělá barviva v cukrovinkách a nápojích mohou ovlivňovat chování dětí. Již zmíněné plastové obaly zase mohou při skladování teplých pokrmů či zanechány v létě na slunci uvolňovat škodlivé ftaláty a bisfenoly. 

Řešení je zde jednoduché - vyhýbat se průmyslově zpracovaným potravinám a připravovat si sami jídlo z čerstvých, dobře umytých surovin.

Těžké kovy - neviditelní vetřelci v našich tělech

Těžké kovy představují zvláštní kategorii kontaminantů, protože se v organismu kumulují a jen velmi pomalu se vylučují. Nejproblematičtější jsou rtuť, olovo, kadmium, arsen a chrom.

Zdroje těžkých kovů v domácnosti

Těžké kovy najdeme na mnoha překvapivých místech. Jen posuďte.

Rtuť se může vyskytnout ve starých teploměrech a zářivkách, některých typech ryb jako tuňák a žralok, starých zubních plombách a některých barvách a fungicidech. Expozice rtuti může bohužel způsobovat neurologické problémy, zejména u dětí.

Olovo se zase běžně nacházelo ve starých barvách používaných před rokem 1978. Můžeme ho najít ale i v potrubí ve starších domech, v keramice s olovnatou glazurou a některých kosmetických výrobcích. Olovo je obzvláště nebezpečné pro vývoj dětského mozku.

Kadmium se pak vyskytuje v cigaretovém kouři, některých potravinách jako rýže z kontaminovaných oblastí, starých plastových hračkách a barvách a pigmentech. Kadmium může poškozovat ledviny a kosti.

U jednotlivých zdrojů těžkých kovů se vždy dá najít méně škodlivá alternativa či jednoduché opatření. Staré vybavení a nátěry lze vyměnit. Vodu ve starším domě lze filtrovat. Staré amalgámové plomby lze nahradit novými, bílými. Keramiku je lepší nekupovat od pouličních prodejců na exotické dovolené. Rýži je lepší důkladně proplachovat a vařit ve větším množství vody. A samozřejmě je vhodné nekouřit.

Jak poznat kontaminaci těžkými kovy

Těžké kovy v těle lze detekovat několika způsoby. Test na těžké kovy v těle může být prováděn pomocí rozboru krve, který je nejpřesnější pro akutní expozici. 

• Rozbor moči je vhodný pro většinu těžkých kovů a ukazuje nedávnou expozici. 

• Rozbor vlasů ukazuje dlouhodobou expozici a je užitečný pro sledování trendů. 

• Chelační test pak představuje speciální postup pro hlubší diagnostiku, kdy se podá látka, která váže těžké kovy.

Příznaky možné kontaminace těžkými kovy zahrnují chronickou únavu, problémy s pamětí a koncentrací, bolesti hlavy, problémy s trávením a kožní problémy. Pokud máte pocit, že máte podobné potíže, je důležité brzy navštívit vašeho lékaře.

Alternativně si lze jako samoplátce zaplatit preventivní testy, které zkoumají celý panel ukazatelů specificky pro muže a ženy. A protože o detoxikaci těžkých kovů se starají primárně konkrétní orgány, lze otestovat i stav jater, ledvin a močových cest, či štítné žlázy. 

Škodlivé látky v ovzduší a jejich monitorování

Kromě již zmíněných látek, které se uvolňují z vybavení domu, je třeba se zmínit i o kvalitě vzduchu. Škodlivé látky v ovzduší domácnosti pocházejí z mnoha zdrojů a jejich koncentrace může být překvapivě až několikanásobně vyšší než venku. Je proto zcela zásadní vědět, co dělat a čemu se vyhnout.

Hlavní zdroje znečištění vzduchu v interiéru

V první řadě je třeba upozornit na významný zdroj rakoviny plic, kterým je radon. Tento přírodní radioaktivní plyn se dostává do domů nejčastěji přes pukliny v základech, netěsnosti kolem potrubí pro vodu a kanalizaci, či nedostatečnou izolaci spodních částí budovy.

Pro měření radonu lze využít pasivní detektory pro dlouhodobé měření nebo aktivní detektory pro okamžité výsledky. Nejpřesnější výsledky přináší samozřejmě profesionální měření. Prevence pak zahrnuje utěsnění puklin v základech, zlepšení ventilace spodních částí domu, instalaci odsávacího systému pod domem a pravidelné větrání obytných prostor.

Radonem to ale nekončí. Vaření, zejména smažení a grilování, produkuje jemné částice a toxické látky (např. heterocyklické aminy). Svíčky a vonné tyčinky zase uvolňují saze a chemické látky do vzduchu. To platí zejména pro parafínové svíčky, které při hoření uvolňují formaldehyd, benzen a toluen.

Již zmíněné čisticí prostředky produkují těkavé organické sloučeniny, které se hromadí v interiéru. Nábytek a koberce dlouhodobě uvolňují formaldehyd a další emise. Nedostatečná ventilace pak samozřejmě způsobuje hromadění všech těchto látek. 

id="docs-internal-guid-998f3643-7fff-abeb-a730-26bc28f7def5">Hlavním řešením je tedy dostatečně větrat. Při vaření je důležité zapnout digestoř na vyšší výkon a otevřít i okno. Svíčky je lepší kupovat z přírodního vosku. A místo smažení je lepší vařit či dusit pokrmy. Pokud na větrání zapomínáte, jednoduchým řešením je pořízení přístroje, který bude monitorovat kvalitu vzduchu a na problém včas upozorní. Typicky tyto domácí monitory měří CO2, ale někdy i jemné částice PM2,5 a PM10 či VOC (těkavé organické sloučeniny). 

Doporučení na závěr

Ochrana před chemickými látkami a těžkými kovy v domácnosti není jednorázová akce, ale kontinuální proces. Pravidelné větrání, pečlivý výběr výrobků a sledování kvality ovzduší jsou základní kroky k vytvoření zdravého domova. Není to složité a nemusí to být ani nákladné. Je důležité identifikovat, kde jsou rizika a prostor pro zlepšení a postupně věci vylepšovat. Pamatujte, že prevence je vždy lepší než náprava. Investice do kvalitních materiálů, účinné ventilace a monitoringu kvality vzduchu se vám vrátí v podobě lepšího zdraví celé rodiny.